Maroko: hrozba pro francouzskou a španělskou výrobu vozidel?

Maroko se v posledních letech stalo významným místem pro výrobu vozidel segmentu B pro Evropu, které se nachází jen kousek od Španělska a Francie přes Středozemní moře. Díky výhodám v oblasti pracovních sil a dalších nákladů oproti Rumunsku vybudovala společnost Renault na úkor Rumunska ze své marocké továrny klíčový výrobní závod pro vozy Dacia. A protože výrobní náklady ve východní Evropě stále rostly, společnost Stellantis otevřela a následně rozšířila továrnu také v Maroku, místo aby zvyšovala výrobní kapacitu na Slovensku.

Do dnešního dne žádný jiný výrobce OEM neotevřel v Maroku továrnu, přestože koncem roku 2010 se objevily zprávy, že Číňané, zejména BYD, plánují otevření továrny. S potenciálními továrnami v tomto kraji byly spojovány také společnosti Volkswagen a Hyundai, ale prozatím v zemi vyrábějí automobily pouze Stellantis a Renault (ten má dvě továrny). Maroko také získalo významné investice od dodavatelů komponentů pro dodávky francouzským výrobcům OEM v zemi a pro vývoz zpět do továren v EU. Nedávno oznámily významné investice čínské společnosti vyrábějící komponenty pro baterie; například společnosti BTR a CNGR budou v zemi vyrábět katody. Země těží z členství v Pan Euro Med konvenci (PEM), což znamená, že komponenty pocházející z Maroka mohou být do EU dováženy bez cel a započítávány do místního obsahu EU pro účely protokolů o pravidlech původu v obchodních dohodách EU.

Automobilový průmysl údajně tvoří 22 % HDP Maroka a zaměstnává 220 000 lidí v celé zemi, což je více než 200 000 lidí pracujících v zemědělství. Odvětví automobilového průmyslu je klíčovým zdrojem pracovních míst a celkového hospodářského růstu a vláda se již mnoho let zaměřuje na příliv investic do tohoto odvětví. V marockém automobilovém průmyslu působí více než 250 výrobních podniků.

 Stellantis opened its Kenitra plant in 2019

Společnost Stellantis otevřela svůj závod v Kenitře v roce 2019

Společnost Fitch Solutions, která se zabývá ekonomickými prognózami, předpovídá, že marocká produkce dosáhne v letošním roce téměř 614 000 vozidel (z 582 000 v roce 2023), což je více než klesající počet v Jihoafrické republice (591 000). Maroko je připraveno udržet si svou novou pozici největšího místa výroby vozidel v Africe. Má větší potenciál pro růst výroby, protože Renault a Stellantis již společně disponují kapacitou téměř 1 milion kusů ročně, přičemž zejména ve Stellantisu se plánuje další růst. Agentura Fitch očekává, že v roce 2033 překročí výroba v zemi hranici 1 milionu kusů. Klíčem k úspěchu je vývoz, protože domácí trh nedosahuje ani 200 000 jednotek.

Renault byl prvním výrobcem OEM, který v roce 2012 otevřel v zemi moderní továrnu v Tangeru. Předtím však již téměř 40 let působil ve starém závodě SOMACA v Casablance, který byl původně společnou továrnou vyrábějící vozy ze stavebnic pro Renault a PSA. Poprvé se zde vyráběla dodávka Renault Express v roce 1966. V posledních letech SOMACA vyráběla Dacii hlavně pro místní trh a export do zemí severní Afriky, nikoliv do Evropy, která byla zásobována hlavně z Tangeru. V roce 2023 vyvezl závod v Tangeru vozidla do 68 zemí.

V letošním roce začala továrna v Tangeru vyrábět crossover Jogger v provedení s pohonem ICE a hybridním pohonem, což je první hybridní model vyráběný v zemi. Linka 2 v závodě v Tangeru může vyrábět 120 000 vozů Jogger ročně, linka 1 se zaměřuje na výrobu vozů Sandero a Logan. Závod v Tangeru také dosahuje 65% podílu místního podílu a je na cestě k dosažení 82% podílu do roku 2030. Oba marocké závody vyrábějí od roku 2021 každoročně více Dacií, než kolik jich vyrábí samotná Dacia v Rumunsku.

Mezitím se začal vyrábět první model s označením Renault, který se v tomto kraji vyrábí již více než 20 let. Malý crossover Kardian se vyrábí v brazilské Curitibě a v závodě SOMACA, což potvrzuje budoucnost tohoto závodu v rámci výrobní sítě Renault. Přidělení modelu Kardian do Maroka je součástí strategie Renault International Game Plan 2027, v jejímž rámci se v Argentině začal vyrábět také nový pick-up.

Renault využívá Maroko jako klíčového dodavatele materiálů pro baterie, neboť od roku 2025 podepsal se společností Managem sedmiletou smlouvu na 5 000 tun síranu kobaltnatého ročně. Jedná se o součást plánu oznámeného v roce 2021, podle něhož by se do roku 2025 měly v Maroku vyrábět komponenty v hodnotě nejméně 2,5 miliardy eur a do konce desetiletí by se tato hodnota měla zvýšit na 3 miliardy eur.

Stellantis má mezitím velkou továrnu v Kenitře, která byla otevřena v roce 2019. Ta dokáže vyrobit 400 000 automobilů a 50 000 elektromobilů ročně; ty druhé jsou dvoumístné miniautomobily prodávané jako Citroen Ami, Opel Rocks-e a Fiat Topolino. Kapacita závodu Stellantis se od jeho otevření zdvojnásobila po nové investici ve výši 300 milionů eur, která zahrnovala i novou lakovnu instalovanou společností Durr.

Společnost Stellantis, která chce mít regionální výrobní kapacitu 1 milion kusů ročně, chce také do roku 2030 dosáhnout 90 % a více místního podílu ve svých vozech vyráběných v Maroku, což je více než 82 % místního podílu, který k tomuto datu plánuje Renault. Hlavním vozem Stellantisu vyráběným v Maroku je Peugeot 208, ale podle zpráv by měly velkou část nových kapacit převzít i další značky Stellantisu. V roce 2023 se objevily zprávy, že by se zde mohl vyrábět také příští Fiat Panda a náhrada za model Multipla, i když to nebylo potvrzeno.

Maroko bude v dohledné budoucnosti významným místem pro výrobu vozidel a bude představovat významnou konkurenci pro závody Renault a Stellantis ve Francii a Španělsku. Obě společnosti potřebují nižší výrobní náklady, které Maroko nabízí, aby jim pomohly konkurovat čínským výrobcům OEM, kteří v Evropě expandují stále rychleji, zejména od doby, kdy EU zavedla cla na čínské elektromobily.

Společnosti Renault a Stellantis potřebují Maroko k ekonomickému přežití, i když částečně na úkor svých domácích aktivit. Budoucnost evropského odvětví výroby základních vozidel ohrožují nejen Číňané, ale také rozhodnutí domácích evropských výrobců, kteří se přesouvají do zahraničí a využívají obchodní dohody EU a daňové výhody umístění v Maroku. Zda s tím tvůrci politik při přípravě těchto plánů počítali, je otázkou na jindy.

 

Zdroj: automotiveworld.com