Zpět

Státy Evropské unie hledají čím dál častěji cestu, jak v cenách elektřiny ulevit nejen domácnostem, ale i firmám. Ty jsou totiž proti americkým a asijským podnikům nekonkurenceschopné. Úlevy v cenách energií chystá i nastupující česká vláda.

V Evropě se začíná roztáčet dotační perpetuum mobile zaměřené na snížení nákladů na energie nejen pro domácnosti, ale i pro firmy. Nová dotační kola směřující do energetiky navazují na první vlnu úlev či zastropování cen, kterou mezi státy EU před třemi lety zažehla energetická krize. Jenže po postupném konci první vlny podpor se ukazuje, že vysoké ceny elektřiny nejsou v Evropě jen dočasným, ale setrvalým problémem.

Posledním takovým příkladem je záměr Německa od ledna příštího roku razantně ulevit energeticky náročnému průmyslu, jako jsou chemičky nebo výrobci oceli. Ti si dlouhodobě stěžují, že je vysoké ceny elektřiny v EU oproti svým světovým konkurentům neúměrně zatěžují, a jejich zakázky tak padají.

Například ve Spojených státech mají firmy až čtyřikrát nižší cenu energií než na starém kontinentu.

Nová německá vláda zvolená v letošním květnu pro ně proto chystá dotovanou cenu elektřiny, a firmy by tak za energie měly platit polovinu současných cen.

„Předpokládám, že od 1. ledna 2026 zavedeme cenu elektřiny pro průmysl,“ uvedla v minulém týdnu německá ministryně hospodářství Katherina Reicheová na konferenci v Berlíně.

Další detaily neuvedla, ekonomický deník Handelsblatt však uvedl, že podle předložených návrhů by tento program mohl vládu stát až 4,5 miliardy eur během tří let.

K realizaci plánu potřebuje Berlín výjimku ze zákonů EU o státní podpoře, které obecně zakazují vysoké národní dotace. Výjimky jsou povoleny na ochranu domácího průmyslu.

Soukromí spotřebitelé podle německé asociace energetického průmyslu BDEW v současnosti platí v průměru asi 40 centů za kilowatthodinu, což je o pětinu více než před energetickou krizí vyvolanou ruskou invazí na Ukrajinu.

K poklesu cen elektřiny v Německu pak od nového roku pomůže i více než poloviční snížení poplatků směřující na provoz přenosové soustavy. Stát za tuto podporu zaplatí dalších 7,6 miliardy eur, které chce vzít z klimatizačního fondu.

Různé formy úlev v cenách energií se pak stále objevují napříč všemi zeměmi EU, ať už jde o Francii, Itálii, nebo Švédsko. V Polsku a ve Španělsku pak dokonce stát částečně kompenzuje náklady spojené i s emisními povolenkami, které jsou jedním z důvodů vysokých cen energií v Evropě.

Emisní povolenky pro firmy (systém EU ETS1) totiž dodatečnými náklady zvyšují cenu elektřiny vyráběné z fosilních zdrojů, na kterých je většina evropských států stále částečně závislá. A cena povolenky pak zvyšuje cenu finální jiskřivé komodity.

Paradoxem tedy je, že opatřeními v podobě emisních povolenek si evropské státy cenu elektřiny uměle zvyšují, nyní se je proti tomu snaží různými úlevami uměle snižovat.

Zejména chystané německé podpory by ale měly zajímat i české podniky a vládu. Německo je totiž největším obchodním partnerem Česka a umělé snížení cen energií pro tamní podniky tak dají domácím firmám nákladovou konkurenční výhodu, což by jim mělo přihrát více zakázek na úkor českých podniků.

Téma podpor zaměřených na snížení cen energií se čím dál více přetřásá i v Česku. Nastupující vláda, kterou dnes formuje hnutí ANO v čele s premiérem Andrejem Babišem, má v programovém prohlášení snížení cen elektřiny.

První místopředseda hnutí ANO a kandidát na ministra průmyslu a obchodu Karel Havlíček se už na přelomu října a listopadu nechal slyšet, že vláda by ráda od příštího roku snížila cenu elektřiny o zhruba deset procent.

„Předběžně lze říct, že od ledna by domácnostem mohla jít dolů konečná cena elektřiny přibližně o deset procent. U firem by to také mohlo být kolem deseti procent. Tam to ale bude samozřejmě velmi různé,“ uvedl Karel Havlíček v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.

Jako cestu, kterou chce nová vláda zajistit zmiňované snížení, si vláda vybrala odpuštění poplatků směřující do podpor obnovitelných zdrojů energie (POZE). Tyto podpory by od příštího roku neplatily domácnosti a firmy ve svých fakturách za energie, placeny by nově byly ze státního rozpočtu.

První otázkou ovšem je, kde na ně stát vezme. Zatímco Německo má z minulých přebytkových let rozpočtu vytvořen dostatečný finanční polštář, v Česku dnes naopak počítáme až desítky miliard navíc, které v navrhovaném rozpočtu pro příští rok dle nastupující vlády chybějí.

Karel Havlíček zatím neuvedl, kde přesně peníze na chystané odpuštění poplatků na POZE stát vezme. Spekuluje se ale, že využije bezúročnou státní půjčku na výstavbu nového bloku Dukovan. Dceřiná firma státu a společnosti ČEZ, Elektrárna Dukovany II, ji má v návrhu rozpočtu schváleným současnou vládou připravenou už na příští rok ve výši osmnáct miliard korun.

Není ale jasné, zda tyto peníze vláda už v příštím roce využije. To bude totiž možné až v okamžiku, kdy evropská Komise schválí takzvanou notifikaci, tedy dá souhlas s tím, že výstavba nového jaderného zdroje může být financována i pomocí veřejné podpory. Získání tohoto souhlasu se očekává nejdříve v příštím roce, pokud by ale přišla až v roce 2027, pak by těchto osmnáct miliard zůstalo nevyužitých.

Otázkou také je, jak vhodně zvolený je mechanismus samotných podpor v Česku. Zatímco konkrétně Německo míří na podporu energeticky náročných podniků, nová vláda by ráda ulevila všem plošně, tedy nejen všem českým podnikům, ale i domácnostem.

Pokud by se německým podnikům měly snížit ceny elektřiny na polovinu, snížení nákladů na energie o deset procent by toho pro české firmy příliš neřešilo. I přes úlevy by zůstaly cenově nekonkurenceschopné. Návrh Karla Havlíčka je tak spíše politickým gestem plynoucím z předvolebních slibů než reálnou pomocí pro český byznys.

Faktem ovšem je, že v evropské energetice se rozjely dotační závody, jejichž konec je v nedohlednu a Česko nemůže stát stranou.

Zdroj: forbes.cz