Zpět

Jde o jeden ze strategických evropských cílů. Evropa chce být ve výrobě nezávislá na zbytku světa, naopak chce udávat trendy. Ničemu takovému se ale (zatím) nepřiblížila. Baterie prakticky jen montuje – to klíčové dodává Asie. 

Výroby baterií je stále klíčovější součást ekonomiky. Jsou důležité jak pro nastupující elektromobilitu, tak pro energetiku budoucnosti. Schopnost je vyvíjet a vyrábět se dá přirovnat k tomu, jestli má někdo své uhlí a ropu, nebo je musí dovážet. Evropa je přes své velké ambice stále plně závislá na zbytku světa. Dekády snah zatím nevedly k tomu, že by zdejší firmy odkázaly zvládnout celý řetězec kroků nutných k tomu proměnit suroviny ve funkční a konkurenceschopnou baterii.

Insolvence švédské společnosti Northvolt to jen ukazuje, jaká situace je. Investice, které v Evropy v oblasti baterií proudí, jsou hlavně výrobní závody asijských firem, jen část jde do evropských projektů, těm se ale nedaří naplno proniknout.

Čína má ovládá 85 procent celosvětové produkce bateriových článků a zvládá celý proces jejich výroby. V principu není tak složité baterii vyrobit, výzvou je to dělat masově a držet náklady pod kontrolou. Čína má v tomto směru výrazný náskok. Kde se evropské společnosti teprve učí, jak postupovat, ty čínské už baterie chrlí. Situace je obdobná prakticky ve všech chemických typech baterií. Evropa tahá za kratší konec provazu jak v těch levnější a jednodušších, tak v těch nejmodernějších.

Northvolt může mít zajímavé technologie, zuby si ale vylámala na snaze teorii přetavit do praxe. Není tak lehké baterie vyrábět ve velkém a držet konkurenceschopnou cenu. Northvolt měl a stále má problém vyrábět články v požadované kvalitě. Jen část produkce tak mohla mířit k zákazníkům. Dopad na ekonomiku je jednoznačný, výroba je menší, náklady na funkční kus vyšší, konkurenceschopnost snížená.

Postupně se muselo z původních plánů ustupovat. Firma měla například ambice vyrábět si vlastní katody. Míchání chemikálii ale končilo neúspěšně. Zde je zajímavostí, že alespoň měli možnost zkusit si naplno recyklaci baterií. Z velkého množství nepovedených kousků se snažili získat zpět cenné materiály.

Northvolt už ale neměla být firmou, která se učí a experimentuje, měla už naplno vyrábět. Chybovost byla ale stále příliš vysoká a úspěšná výroba stále nebyla samozřejmostí. Nakonec to skončilo tím, že firma bere katody, přesněji katodovou směs z oxidu lithia, niklu, manganu a kobaltu, z Číny.

Do Northvoltu nateklo 10 miliard dolarů (přes 240 miliard korun) peněz od investorů a z půjček. Nic převratného ani ryze evropského z toho nakonec není. Kritici poukazují i na to, že Evropa se v podstatě snaží vyrábět baterie starými čínskými technologiemi. Šlo přitom o jeden z nejnadějnější evropských projektů tohoto typu a jeden z těch, o kterých se uvádělo, že jsou svému cíli nejblíže.

Pro Evropu je to hořká zkušenost a velký otazník, co dělat dál. Evropská investiční banka už Northvoltu půjčila 5,8 miliardy dolarů. Někdo musí rozhodnout, zda má smysl do podobných soukromých projektů nalévat peníze s nejistou návratností dál a doufat, že nakonec půjde o konkurenceschopné výrobce baterií, tedy Evropa nejspíše přijde o peníze, ale mohlo by to pomoci ke snížení závislosti na Číně, nebo se rovnou smířit s tím, že Asie má velký náskok a nemá už velký smysl se draze pokoušet se jí vyrovnat.

Odcházející šéf a spoluzakladatel Northvoltu Peter Carlsson podle agentury Reuters uvedl, že má „trochu obavy“, že se Evropa vzdává svého snu soutěžit s Čínou. Podle něj bude kontinent za dvacet let litovat, pokud se přestane snažit.

 

Zdroj: auto.cz