Zpět

Rychlý rozvoj generativní umělé inteligence staví český průmysl i celou společnost před novou výzvu. Není jí samotná dokonalost strojů, ale lidská tendence k pohodlným zkratkám a slepé důvěře v algoritmy. Zaujati tématem jsme se zabývali názory předního vědce, arteterapeuta a zaměřili jsme se na ostravskou regionální inovační platformu. Hluboká vědecká etika, lidská tvořivost a zdravá veřejná osvěta totiž tvoří jeden celek. 

Kognitivní lenost, ztráta odbornosti a etiky v kódu

Profesor technické kybernetiky a rektor Českého vysokého učení technického v Praze (člen Autoklastru) Michal Pěchouček přistupuje k technologiím z pozice hlubokého akademického výzkumu. V nedávném rozhovoru pro E15 zdůrazňuje, že nejde o to, jak laicky používat běžné moduly AI a asistenty. Soustředí se na otázky vzdělávání samotných tvůrců AI a na výpočetní modely, které tvoří základ těchto systémů.

Pěchouček zdůrazňuje potřebu zabudovat morálku a etická pravidla přímo do fáze programování a také do matematických architektur. Plná automatizace bez lidského dohledu je totiž podle něj nejen neúměrně nákladná, ale z hlediska kybernetické bezpečnosti výhledově i nebezpečná. Výzkum a vývoj musí garantovat, že algoritmy nebudou skrytě manipulovat lidským uvažováním.

Z pohledu Psyché…

S otázkami na tuto sféru jsme se obrátili také na odborníka, který se zaměřuje na kreativitu a psychické aspekty AI,  Jakuba Kleina, který se specializuje na rozvoj lidské tvořivosti a budování osobní identity. Také on upozorňuje na reálnou hrozbu, kdy konfrontace s technickou dokonalostí strojů vyvolá v člověku pocity vlastní nedostatečnosti, neznalosti a ztráty autorství.

„Když podlehneme iluzi, že umělá inteligence je neomylně chytřejší, snadno se vzdáme vlastního úsudku,“ popisuje Klein. Nebezpečí podle něj spočívá v přirozené lidské pohodlnosti. Lidé totiž  mají tendenci při únavě nebo nízké motivaci delegovat myšlení na stroj. „Je to ale člověk, kdo musí v této rovnici zůstat expertem. Jeho lidská kreativita, osobitý tón a zkušenost jsou nenahraditelné,“ říká dále s tím, že člověk musí stavět na vnitřní motivaci a profesní hrdosti.

ČERNÁ.AI jako aplikovaný most do praxe a veřejné osvěty

Zatímco věda zkoumá matematické limity a morálku výpočetních modelů, v Moravskoslezském kraji plní roli převodové páky do reálného života ostravská platforma ČERNÁ.AI. Ta působí pod hlavičkou Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě a jejího projektu Černá kostka, respektive v tamním Centru digitalizace, vědy a inovací.

Abychom nesrovnávali nesrovnatelné, je nutné přesně rozlišit akademický výzkum od aplikované praxe. Projekt ČERNÁ.AI má totiž ve svém knihovním podtitulu slovo „věda“. Jeho primárním úkolem v regionu však je aktuálně zdravá výchova veřejnosti.

Projekt zajišťuje osvětu s cílem udělat z umělé inteligence pro běžné lidi i firmy dobrého sluhu, nikoliv zlého pána. Pomáhá srozumitelně přibližovat stávající technologie (jako Whisper či Midjourney) pro každodenní život jak v Ostravě, tak i celém kraji.

Zároveň ale nejde o pouhou „knihovnu“. Platforma má ve svém týmu specialisty na aplikovaný vývoj. Díky tomu přizpůsobuje existující modely potřebám lokálního byznysu a pomáhá s přenosem know-how třeba do výroby.

Pro budoucnost regionu je ale zásadní, aby projekty typu ČERNÁ.AI nadále prohlubovaly své napojení na špičková vědecká pracoviště. Třeba právě na Centrum umělé inteligence na ČVUT nebo specializovaná pracoviště ostravské VŠB-TUO.

Od tvorby kódu k odpovědnému uživateli

Samotné uživatelské vzdělávání veřejnosti je skvělým a nezbytným krokem, ale samo o sobě nestačí. Pokud na pozadí chybí etická kontrola výpočetních modelů, hrozí, že společnost podlehne manipulacím, ztrátě kritického myšlení a digitální izolaci. 

Na jedné straně stojí vědecké instituce a univerzity, které musí definovat etické mantinely vývoje již při psaní prvních řádků kódu. Na straně druhé působí aplikované platformy a regionální klastry, jež učí veřejnost i podniky tyto nástroje využívat s rozumem, sebedůvěrou a s ohledem na zachování lidské jedinečnosti.