Evropský parlament letos na podzim schválil návrh na další a ještě tvrdší snižování emisí skleníkových plynů. Původně se počítalo s omezením emisí skleníkových plynů nad Evropou do roku 2030 o 40 % proti stavu v roce 1990. To odsouhlasily všechny členské státy. EK ale navrhla zpřísnění na 55 % a europoslanci odhlasovali ještě o 5 % tvrdší návrh.

Automobilky by přijetí takového plánu dostalo do ještě složitější situace, už teď má většina výrobců co dělat, aby platné normy splnily nebo alespoň nemusely platit tak drastické pokuty za jejich překračování. Složitě hledají cesty, jak prosadit na trh víc ekologických vozů.

Vývoj elektromobilů naráží na své limity, auta na baterky pořád mají omezený dojezd, k nabíjení je stále potřebná poměrně dlouhá doba, infrastruktura není dostatečná pro masové využívání. Výrobu elektromobilů navíc komplikují vysoké náklady či nedostatek baterií i nerostných surovin používaných při jejich výrobě. Nevyřešená je otázka, co bude s vysloužilými bateriemi…

Stále víc se do popředí dere vodík

Mezi automobilkami je v současnosti hlavním průkopníkem vodíkového pohonu japonská Toyota. Na přelomu roku nabídne už druhou generaci vodíkového sedanu Mirai, který ujede na jednu nádrž více než 600 kilometrů. Natankování přitom trvá 3-5 minut.

Mirai si celosvětové zatím pořídilo přes 10.000 zákazníků. Vedle toho Toyota vyvíjí nákladní vozy na vodík nebo vodíková plavidla, příkladem je loď Energy Observer nedávno vyslaná na testovací plavbu kolem světa.

Vodík už v současnosti pohání například experimentální lodě Toyoty

Vodíková auta zkouší i Hyundai, jehož model Nexo navázal na původní vodíkovou ix35.

Volkswagen nebo Volvo zatím dávají jednoznačnou přednost klasickým elektromobilům, ale pro další značky je vodík zajímavou alternativou pro budoucnost – pokroky se svými vodíkovými modely dělají i Honda, Kia, BMW nebo Mercedes.

Právě Daimler jako výrobce vodíkového vodíkového plug-in hybridu Mercedes GLC F-Cell tvrdí, že v roce 2050 bude vodík jako zdroj energie používat skoro pětina dopravních prostředků, zejména v nákladní dopravě. Renault do třiceti let očekává, že vodíkový pohon bude mít zhruba 10 procent osobních a užitkových vozů.

Cesta k emisní neutralitě

Vedle aktivit samotných automobilek, možnosti vodíku pro využití v dopravě zkoumají i některé evropské státy, jejichž vlády spatřují ve vodíku možnost, jak snáze dosáhnout nízkých nebo nulových emisí.

Například Francie vsází na vodík v průmyslové výrobě i dopravě ve svém plánu snížit do roku 2030 celonárodní produkci emisí CO2 o 27 milionů tun. Do vodíkových technologií investuje 7 miliard eur. Částka bude směřovat do dekarbonizace průmyslu, rozvoje řešení mobility s využitím vodíku i podpory výzkumu a vývoje v tomto odvětví.

Průlomový objev vědců: Pohonné hmoty lze vyrábět i z mořské vody!

Francouzi jsou přesvědčeni o tom, že vodík bude jednou z nejdůležitějších revolucí tohoto století. „Napomůže k vývoji řešení pro bezemisní mobilitu, ukládání energie a zajišťování jejích dodávek v reakci na nestabilní obnovitelné zdroje,“ uvedla ministryně pro ekologický přechod Barbara Pompiliová.

Michelin chystá vodíkové elektrárny

Francie už v příštím roce spustí výběrová řízení k vybudování čistých vodíkových center a výroben vodíku pomocí elektrolýzy s cílem dosáhnout do roku 2030 instalované kapacity 6,5 GW. Firma Michelin, která spolu se společností Faurecia vyvíjí vodíkové systémy určené k uvedení na trh, chce v urychlit spuštění velkých regionálních projektů vodíkových center.

Skupina je průkopníkem první evropské iniciativy „Zero Emission Valley“ (Bezemisní údolí) pro nasazení vodíkové mobility v regionálním měřítku. V rámci projektu by do roku 2023 mělo dojít k instalaci 20 elektráren poháněných čistým vodíkem a nasazení 1200 vodíkových automobilů pro potřeby firem.

Česko je na začátku

Česko je v rozvoji vodíkové infrastruktury zatím na začátku. Letos by měly vzniknout v síti Benzina první vodíkové čerpací stanice a do roku 2023 by mohlo v Česku být šest až osm čerpacích stanic na vodík. Podle odhadu ministerstva průmyslu by v tuzemsku za deset let mohlo jezdit 60.000 až 90.000 aut na vodíkové články. V současnosti tu kvůli absenci čerpacích stanic nejezdí žádné.

Auta na vodík: Zatím u nás nejezdí žádné, za 10 let jich má být 90 tisíc!

Potřebná tankovací infrastruktura se rychle rozrůstá a v současnosti je po celé Evropě přes 300 čerpadel. Ale ani vodík zatím rozhodně nelze označit za palivo budoucnosti. Nákladná technologie šroubuje cenu současných vodíkových vozů na 1,5 až 2 miliony korun a více, i když Toyota tvrdí, že do deseti let se ceny srovnají se současnými hybridy.

Dalším mínusem jsou náklady na samotné palivo – při současných cenách je provoz vodíkového auta pořád o něco nákladnější než benzínového vozu či dieselu.

Největším problémem je pak zpracování paliva do formy využitelného média. Zatím rozhodně nejde o „zelené“ zdroje – vodík se pořád vyrábí hlavně ze zemního plynu. S dostatečnými investicemi je možné najít metody šetrné k životnímu prostředí – vodík může vznikat i čistě elektrolýzou vody s využitím energie z obnovitelných zdrojů- ale tahle cesta je velmi nákladná.

Vodíková auta vypouští jen vodu

Vodíkové auto je v podstatě také elektromobilem, ale energie pro pohon elektromotoru neproudí z akumulátoru, nýbrž z palivového článku. Ve vodíkových palivových článcích probíhá reakce vodíku s kyslíkem, při které se produkuje elektřina. Avšak namísto dlouhého nabíjení řidič jednoduše natankuje vodíkovou nádrž, podobně jako u vozů s benzínovým nebo naftovým motorem. Reakcí vodíku a kyslíku v palivových článcích vzniká pouze jediná emise, a to destilovaná voda.

Zdroj: automakers.cz

Vodíková stanice Barrandov vizualizace