Zpět

Rok 2021 měl být pro českou i globální ekonomiku časem oživení. Příchod vakcíny proti covidu a zotavení průmyslu dávaly naději, že se hospodářství zvládne z koronavirové krize rychle otřepat. K tomu ale došlo pouze částečně. Pro Českou republiku byl uplynulý rok především ve znamení prudkého zadlužování. Přinesl ale také reflexi, jakým směrem by se mělo hospodářství ubírat. Lekci si z letoška může odnést především průmysl.

Zatímco vloni automobilový průmysl zastavily lockdowny a obavy z šíření koronaviru na pracovištích, letos byla situace ovlivněná především přerušením dodavatelských řetězců. Průmysl byl nejvíce zasažen nedostatkem čipů, který se nejsilněji projevil ve výrobě automobilů. V té ale chyběly například také olejové filtry nebo čalouněné díly.

Výroba mikročipů se stále nedostala do normálu, zvýšenou poptávku totiž nestíhají uspokojovat světové výrobní kapacity, reakce nemůže být okamžitá. „Dochází k prodloužení dodacích dob u strojů a zařízení (určených na výrobu mikročipů, pozn. red.), o které je velký zájem. Nyní tedy hovoříme minimálně o jednom a půl roce,“ řekl Deníku N viceprezident rožnovského závodu na mikročipy On Semiconductor Aleš Cáb, jehož podnik investuje do rozšíření svých výrobních kapacit.

Nezáleží přitom jenom na objemu výroby, jednotlivé čipy totiž nejsou zaměnitelné. V autech je jich navíc potřeba stále více. Nejen v řídících jednotkách a palubních počítačích, ale také například v klimatizaci, elektrickém ovládání oken nebo zpětných zrcátkách.

Přerušení výrobních kapacit automobilový průmysl zasáhlo významně. Za prvních jedenáct měsíců letošního roku se v Česku vyrobilo 1,024 milionu aut. To je téměř o tři procenta méně než za stejné období v loňském roce, který byl ovšem také ovlivněný covidem. Letos se výroba aut dostala na úroveň roku 2014.

Česko přitom patří v rámci Evropy mezi země, které jsou na tomto odvětví nejzávislejší. Zatímco na celounijním hrubém domácím produktu se automobilový průmysl podílí necelými sedmi procenty, v případě České republiky je to přes devět procent. Špatná situace tak sráží i celkové výsledky českého průmyslu. S pokračováním koronavirové krize a výpadků výrobních řetězců přitom bude evropský automobilový průmysl v problémech nejspíše i v roce 2022. Podle vyjádření koncernu Volkswagen by mohl být příští rok ještě horší než ten letošní.

Ke konci roku se v mladoboleslavské Škodě Auto začalo mluvit o možném propouštění až deseti tisíc zaměstnanců. Zvažuje se také přesun výroby některých aut mimo Česko. „Dle Plánovacího kola číslo 70 ztrácí Škoda výrobu některých BEV modelů (z anglického Battery Electric Vehicles, čistě elektrická vozidla, pozn. red.), přestože stále velice tvrdě pracuje na svých úkolech, na konkurenceschopnosti ve prospěch celého koncernu Volkswagen a jednotlivých značek,“ napsali škodováčtí odboráři ve svém časopise v prosinci.

Odcházející vláda Andreje Babiše přitom začala bojovat o výstavbu továrny na baterie pro elektromobily (takzvané gigafactory) na českém území, tuto investici v regionu plánuje právě koncern Volskwagen. O konkrétním místě pro nový závod se teprve rozhodne. O továrnu s vysokou přidanou hodnotou bojují také Poláci nebo Maďaři; obě země mají s výrobou baterií větší zkušenosti. Česká ekonomika z automobilového průmyslu v uplynulých letech především těžila, řekl Deníku N ekonom České bankovní asociace Jakub Seidler. „Diverzifikace je vždy přínosná. Z pohledu automobilového sektoru její potřebu vyzdvihla nejen pandemie, ale i přicházející strukturální změna v tomto odvětví. To se totiž bude muset z titulu přechodu na elektromobilitu citelně proměnit. To by bylo pro tuzemskou ekonomiku nepříjemné, i kdyby nepřišla pandemie,“ vysvětluje Seidler. Jak upozorňuje například server německé veřejnoprávní Deutsche Welle, polská ekonomika si s výpadkem v automobilovém průmyslu poradila lépe, Mezinárodní měnový fond dokonce zlepšil výhled jejího růstu.

REKORDNÍ SCHODEK

Špatná situace v automobilovém průmyslu se promítá do výsledků celého českého hospodářství. Ještě na začátku letošního roku ministerstvo financí odhadovalo, že ekonomika poroste tempem 3,1 procenta. V létě resort odhad ještě o desetinu procentního bodu zvýšil, čemuž pomohl především konec třetí covidové vlny. Právě špatný výkon automobilového průmyslu ale znamenal, že ke konci roku ministerstvo financí nakonec výhled zhoršilo. Ekonomika tak podle resortu letos vzroste pouze o 2,5 procenta.

„Velmi otevřená česká ekonomika s vysokým podílem výroby automobilů na přidané hodnotě je v tomto směru značně zranitelná,“ napsalo ministerstvo financí v listopadové predikci. Poukázalo i na rostoucí schodek zahraničního obchodu, který právě nízkou výrobou aut trpí. Zdražuje se naopak dovoz do Česka (především pohonné hmoty nebo plyn), v druhé polovině také rostl apetit Čechů nakupovat. V průběhu pandemie totiž domácnosti naspořily rekordní množství peněz.

Výkon ekonomiky se přímo přelévá do státní pokladny – ovlivňuje, kolik stát na daních získá na svůj provoz. Právě kvůli automobilovému průmyslu se česká ekonomika ve srovnání s jinými zeměmi nezvedala nijak rychle. Ve třetím čtvrtletí rostla o 1,5 procenta, zatímco evropský průměr byl podle Eurostatu 2,1 procenta.

Letošek přitom zásadně změnil situaci veřejných financí. Vedle pokračující pandemie k tomu přispělo faktické snížení daně z příjmu, které v Poslanecké sněmovně prosadilo hnutí ANO spolu s představiteli ODS, SPD nebo KSČM. Tento krok se ve výběru daní projevil od února. Ve stejné době však v Česku začínal rozsáhlý lockdown, po kterém nakonec ministerstvo financí muselo přehodnotit své rozpočtové plány. Plánovaný schodek ve výši 320 miliard pouhý měsíc a půl od začátku roku nabobtnal o dalších 180 miliard korun, čímž vláda získala téměř neomezený manipulační prostor pro případné kompenzace.

Konečný schodek bude nakonec podle ministerstva vyšší než 400 miliard, čímž podruhé v řadě dosáhne rekordní úrovně. Ještě do roku 2019 se přitom Česká republika řadila mezi rozpočtové premianty. Zadlužení státu se v posledních letech pohybovalo kolem třetiny hrubého domácího produktu a díky růstu ekonomiky v tomto poměru klesalo.

I v „silných“ letech se ale Česko reálně zadlužovalo, v posledním roce před covidem vzrostl dluh o téměř třicet miliard. „Státní rozpočet měl tendenci zhoršovat se již před pandemií. Nabízí se připomenout, že v příznivých dobách je vhodné vytvářet si zásoby na horší časy,“ říká hlavní ekonom poradenské společnosti Deloitte David Marek.

Sumu více než 400 miliard korun, o které se stát zadluží v letošním roce, je pak možné ilustrovat v mezinárodním srovnání. Podle posledních predikcí rozpočtových rad zemí Evropské unie se Česko zařadí mezi pět evropských zemí, které se v letošním roce zadluží v porovnání s rokem 2020 nejvíce. Řada dalších evropských zemí přitom ve srovnání s prvním pandemickým rokem svůj schodek sníží.

Kurz nastavený odcházející ministryní financí Alenou Schillerovou se přitom promítne i do hospodaření v dalších letech. Podle odhadů Národní rozpočtové rady nebude zadlužení klesat ani v následujících letech a Česko se v průběhu popandemického oživení bude muset zadlužit vůbec nejvíc ze zemí Evropleden ské unie. Do roku 2024 dluh poroste nejméně o dalších patnáct procentních bodů v poměru k HDP. Česko totiž dle rozpočtové rady představilo nejpomalejší plán, jak po covidu dostat veřejné finance zpět do udržitelného módu.

Příčinou jsou vedle zmíněného snížení daní i navýšené výdaje. „V současném schodku státního rozpočtu se sečetly dopady pandemie a opatření přijatých vládou před pandemií i v jejím průběhu, které s ní přímo nesouvisely,“ potvrzuje ekonom David Marek z auditorské společnosti Deloitte.

PROBLÉMY PRO RATING

Upozorňuje také na to, že plány vlády na opětovné vyrovnání rozpočtu sledují ratingové agentury. Ty zatím úvěrové hodnocení České republiky nesnížily, pokud ale nastupující vláda nedá finance do pořádku, takový krok nevylučují. To by pro stát znamenalo, že by si musel půjčovat dráž.

„Vláda premiéra Babiše jednoduše nepředstavila žádnou konkrétní fiskální strategii. Samozřejmě to můžeme dát do kontextu voleb,“ řekl Deníku N již v květnu analytik Steffen Dyck z ratingové agentury Moody’s.

Jednou z podmínek pro zachování ratingu je například opětovné zvýšení daní. Platnost daňového balíčku byla původně koncipována pouze na dva roky. To ale bylo zmíněno pouze v důvodové zprávě předkládaného poslaneckého návrhu, ne v samotné legislativě. Vrácení výše daní do původního stavu ale nová vláda neplánuje, stejně tak ho nepožaduje žádná z opozičních stran.

Nový ministr financí Zbyněk Stanjura opakuje, že se Česko z krize dostane bez zvyšování daní. Konkrétní plán nicméně vláda zatím nezveřejnila, na první měsíce roku 2022 totiž počítá s rozpočtovým provizoriem. To dá kabinetu čas na přípravu nového rozpočtu.

„Co by vlastně znamenalo zvýšit daně? Lidem bychom nechali méně,“ ptal se Stanjura řečnicky v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Podle koaličního programu chce vláda především šetřit, Národní rozpočtová rada ovšem upozorňuje, že rozpočet už bez zvýšení jeho příjmů vybalancovat nepůjde. To ale zatím nová vláda neplánuje.

Pomoci paradoxně může rostoucí inflace, která nominálně navýší příjmy státu a velikost ekonomiky. Na druhou stranu, jak už pro Deník N upozornil ekonom Martin Lobotka, s růstem ekonomiky se zvyšují i některé výdaje státu.

Rok 2021 nicméně do české ekonomiky přinesl i dobré zprávy. Tou největší je, že i přes zpomalení růstu hospodářství, výpadky v průmyslu a problémy ve službách spojené s uzávěrami nerostla nezaměstnanost. Zatímco v říjnu podle dat Eurostatu dosahoval evropský průměr 6,7 procenta, v Česku bylo bez práce pouze 2,6 procenta lidí. Více nezaměstnaných mají i okolní státy, v Polsku činí nezaměstnanost 3,4 procenta a například na Slovensku 6,3 procenta.

„Dopady krize covid-19 na registrovanou nezaměstnanost se ukazují jako více než mírné,“ hodnotí situaci na trhu práce například Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu IDEA.
Trh práce tak navazuje na dobu před koronavirovou pandemií, kdy se nezaměstnanost také držela pod třemi procenty, pouze v loňském roce mírně vzrostla. Podle statistik přitom počet nezaměstnaných klesá i v některých regionech, kde bývá tradičně lidí bez práce více. Například na Karlovarsku.

Navzdory optimistickým číslům se nicméně trh práce v Česku v některých parametrech začal proměňovat. Jak uvádějí poslední statistiky Úřadu práce, nové zaměstnání stále častěji hledají lidé starší 50 let. Jejich podíl nyní dosahuje 37,6 procenta, před krizí to bylo o půl druhého procentního bodu méně. Na úřadech práce naopak ubylo nejmladších uchazečů, výrazně ale přibylo lidí, kteří na práci čekají déle než rok.

Přesto na trhu práce dále zůstávají stovky tisíc volných míst (celkem 344 840 pozic), v drtivé většině (přes 72 procent) jsou to místa s nízkou kvalifikací. „Je potřeba si říci, jaká to jsou pracovní místa. Protože to vám o té ekonomice hrozně moc vypoví. Jaká místa to jsou? Základní škola, minimální kvalifikace a mzda kolem minimální,“ vysvětluje ekonomka Ilona Švihlíková.

Ekonomové tak upozorňují, že současný hlad po zaměstnancích mohou firmy ukojit především navyšováním mezd. K tomu v letošním roce docházelo, růst průměrné mzdy nad 37 tisíc ale není v současné době tak motivující. S ohledem na inflaci je reálný růst mezd jen zhruba o jedno procento.

„Musíme říci, že pracovní síla je problém i z důvodu demografie, vzít ji jako vzácný zdroj a maximálně firmy motivovat k automatizaci a robotizaci. Protože dovoz ‚levných pracovníků‘ je cesta ke mzdovému dumpingu, ze kterého se pak nikdy nevyhrabeme,“ dodává Švihlíková. Podobně jako ostatní odborníci upozorňuje na to, že Česko by se mělo více zaměřovat na produkci s vyšší přidanou hodnotou.

Jak nicméně upozorňuje pracovní agentura Manpower, právě v průmyslu nyní panuje největší nejistota, zda přijímat další zaměstnance. Zatímco 32 procent společností v tomto sektoru je připraveno nové zaměstnance nabírat, 34 procent firem hovoří o propouštění.

 

Zdroj: denikn.cz