Škoda je uz léta pod křídly koncernu Volkswagen. Někteří lidé ji už ani neberou jako samostatnou značku. Přesto jde stále o dvě značky a v německých médiích často vychází srovnávačky obou značek. O to více, čím více dopadají na koncern problémy dnešní doby. Volkswagen plánuje masivní propouštění a připravuje se na ještě tužší boje, které jistě nastanou, podaří-li se čínským elektromobilům naplno vtrhnout na evropský trh. Pod vlivem všech těchto a mnohých dalších věcí jsou pak manažerům koncernu předhazovány úspěchy „menších“ značek a je jim vytýkáno, co vše dělají špatně, jinak a nebo vůbec.
Srovnávání s českou Škodovkou německým manažerům a podnikové radě Volkswagenu ve Wolfsburgu nikdy příliš nevonělo. Volkswagen před více než třiceti lety přebíral Škodovku, která v té době byla již zastaralá, její auta brána na evropských trzích jako poruchová a jejím hlavním tahákem byla jen cena automobilu. Koncern umožnil Škodovce chytit druhý dech a nasměroval ji na přechod k modernějším vozům. A hle – vybudoval si tak vlastní konkurenci. Samozřejmě – co se týče prodejů aut značky, přeci jen v konečném důsledku je Škoda součástí skupiny VW.
Každopádně – Škoda konkuruje nejen Renaultu, Peugeotu a jiným značkám, ale doslova ubírá tržní podíly i Volkswagenu a mnozí zákazníci si raději pořídí vůz české značky než Golfa či Passata té německé. Škoda Enyaq byla dokonce nedávno nejprodávanějším elektromobilem v samotném Německu. Škoda má návratnost přes osm procent, zatímco Volkswagen jen procenta dvě. V čem tkví úspěch dcery před matkou? Především ve flexibilitě a podnikatelském duchu české značky.
Nespornou výhodou Škodovky je její podnikatelský duch. Jasná vize – modelové řady -jsou na nejbližší roky jasně definované a nějaké větší experimenty a excesy v testování nových modelů, které akorát vysávají konta VW, nejsou v mladoboleslavské centrále problémem. Také cit pro design a myšlení uživatele, praktičnost, pragmatismus a selský rozum hrají svou roli. To již dokázali manažeři Škodovky mnohokrát a i proto jim byla v rámci skupiny svěřena stále rostoucí zodpovědnost za expanzi ve východních zemích, jako je například Indie a podobně. Škoda umí mistrně využít koncernových skládaček, které se ověřily – například v oblastech motorů, převodovek a jiných a ruku v ruce s nízkými náklady pak dokáží tvořit vozy, které se prostě zákazníkům líbí, přijdou jim zajímavé a dokáží tak konkurovat daleko proltlačovanějším modelům koncernu. I přesto, že jej nabídnou ve finále za víc. Jeden příklad za všechny – nejlevnější verze Škody Enyaq se v Německu prodává za necelých padesát tisíc euro. Základní verze technicky podobného modelu VW ID.4 se dá pořídit levněji. Přesto si mnoho zákazníků pořídí právě Enyaq. Kvůli designu, kvůli vybavení, kvůli moderničnosti. A co se týče například zmíněného indického trhu, Škodovka přesně ví, co dělá. Spalovací motory tam rozhodně nevyjdou z módy a právě zde se projevila ona vyzdvihovaná pragmatičnost Čechů – zatímco mnohé světové značky ohlašují datumy, kdy skončí s výrobou spalováků a přejdou čistě na elektromobily, Škodovka si je vědoma možných problémů, které by si takovýmto prohlášením přivodila, a tak se do žádných ohlašování konců rozhodně nežene.
Němci by se měli podívat, jak to dělají ve Škodovce a nechat se inspirovat. Jejich problémy jsou jasné – drahá energie, přílišná byrokracie, nákladná lidská síla, přenášení politiky do strategií firmy, jakožto i ovlivňování řízení společnosti odbory a spousty dalších. Vymýšlení dotací a pobídek k nákupu elektroaut Evropanům ji na lepší cestu nenavedou. Jen je to vede k menší a menší konkurenceschopnosti. Na mnohé otázky odpovědi u Škodovky nenaleznou. Ale na jiné zase ano. Škoda evidentně ví, co dělá a proč to dělá. A to přesně potřebuje i německá část koncernu.
