Značka Audi slaví výročí modelu, který založil řadu B a uváděl na trh novou techniku. A také se stal prvním bestsellerem značky se čtyřmi kruhy, jehož prodeje překročily hranici milionu vozů.

Význam této kompaktní limuzíny pro Audi a koncern Volkswagen spočívá v tom, že s modelem Audi 80 byl do praxe uveden princip technické platformy.

První Audi 80 s interním označením „B1“ bylo pro výrobce z Ingolstadtu v roce 1972 trefou do černého. Nový model měl být „moderním, nikoli však módním“ automobilem, zkrátka spolehlivým rodinným vozem.

Na tom se na konci 60. let minulého století shodl tehdejší člen představenstva společnosti Audi Ludwig Kraus, který nesl odpovědnost za techniku, s novým mateřským koncernem Volkswagen AG.

Stejně jako při vývoji závodního vozu pověřil vedoucí vývoje Kraus své spolupracovníky, aby analyzovali každý jednotlivý díl a našli potenciál pro další úsporu hmotnosti, aniž by tím utrpěla například dlouhodobá kvalita, solidnost konstrukce nebo pevnost. Extrémně lehké Audi 80, jehož výroba se rozběhla před 50 lety, přesvědčilo své zákazníky sportovními jízdními vlastnostmi a nízkou spotřebou paliva.

Během ropné krize, která začala v roce 1973, to byl tedy správný vůz ve správný okamžik. Ocenění „Auto roku“ navíc ukázalo, že Audi 80 přesvědčilo i mezinárodní motoristické novináře.

Oliver Hoffmann, člen představenstva společnosti AUDI AG odpovědný za technický vývoj, dokáže i dnes ocenit výkon svého předchůdce Ludwiga Krause a jeho týmu: „Audi 80 pozoruhodným způsobem dokládá, že náskok díky technice má u Audi tradici.“

Modely Audi 80 a jejich nástupci přinášeli na trh vždy velké inovace. Kompetence, které značce Audi umožňovaly dosahovat pověstného náskoku díky technice, dokazovaly například čtyřválcové motory TDI, pohon všech kol quattro se samosvorným mezinápravovým diferenciálem, dvouspojkové převodovky, sportovní diferenciál na zadní nápravě a v neposlední řadě i pětiválcové nebo přeplňované motory jako u prvního modelu RS.

Na vzniku designu prvního modelu Audi 80 ve stylu nové věcnosti 70. let se podílel designér Hartmut Warkuβ, který byl v roce 1976 povýšen na „hlavního vedoucího stylistického oddělení“ a utvářel design několika generací modelů řad B, C a D značky Audi. Modely Audi 80 sjížděly z montážních linek do roku 1994/95 ve čtyřech generacích (B1 až B4). Poté byly nahrazeny modelem Audi A4 s interním označením B5. Výrobce z Ingolstadtu s ním zavedl pro své automobily novou nomenklaturu. Audi A4 je v současnosti vyráběno ve své páté generaci. B9 je k dispozici jako Limuzína a Avant, modely S a RS, nebo jako Audi A5 ve verzích Coupé, Sportback a Cabriolet.

1972–1978: Audi 80 B1 – zakladatel nového segmentu

Audi 80 oslavilo světovou premiéru v roce, kdy se konaly letní olympijské hry v Mnichově. Značka z Ingolstadtu představila svůj nový model médiím v červenci 1972, v září – po olympijských hrách – pak také prodejcům. Modelová řada B1, zkráceně řada B, založila nový segment „kompaktních limuzín“. Nově vyvinutý vůz střední třídy završil tehdejší nabídku modelů značky se čtyřmi kruhy. Jeho technika přinášela četná nová řešení, která se brzy objevila také v mnoha modelech koncernu Volkswagen.

Důsledná lehká konstrukce a další technické inovace

Základní verze s dvoudveřovou karoserií měla hmotnost pouhých 835 kilogramů. Striktní lehká konstrukce byla totiž jedním z hlavních požadavků technického ředitele Krause. Limuzína s rozvorem náprav 2,47 metru a vnější délkou 4,18 metru byla velmi kompaktní. Specialista na podvozky Detlef Banholzer realizoval poprvé u evropského velkosériově vyráběného vozu negativní poloměr rejdu. Toto řešení významně zvýšilo stabilitu při brzdění. Značka Audi přispěla k bezpečnosti cestujících a ostatních účastníků silničního provozu také diagonální hydraulickou brzdovou soustavou. Zadní kola byla zavěšena na podélných ramenech spojených torzně poddajnou příčkou a vybavena tlumicími a pružicími vzpěrami.

Vpředu nalezly uplatnění vzpěry McPherson a spodní příčná ramena. Motor byl v modelu Audi 80 uložen podélně před poháněnou přední nápravou, čtyřstupňová převodovka za ní. V době uvedení na trh měli zákazníci na výběr čtyři agregáty se zdvihovým objemem od 1,3 do 1,6 litru a nejvyšším výkonem od 40 kW (55 k) do 74 kW (100 k).

Konstrukčním highlightem nekomplikovaného čtyřválce s chutí po otáčkách bylo ovládání ventilů bezúdržbovými hrníčkovými zdvihátky a vačkovým hřídelem uloženým v hlavě válců a poháněným ozubeným řemenem. Šéf technického vývoje Ludwig Kraus přišel s myšlenkou řady motorů modulární konstrukce v podobě čtyřválcového motoru OHC – OHC znamená „OverHead Camshaft“, jedná se tedy o motory s jedním vačkovým hřídelem uloženým v hlavě válců. Tento motor, vyvinutý technikem Franzem Haukem a jeho týmem, nesl interní označení EA 827 a stal se nejvíce vyráběným agregátem v koncernu Volkswagen.

Vítězství v anketě „Auto roku 1972“ a současně prodejní hit

Model Audi 80 s novou generací motorů OHC a mnoha technickými highlighty se stal velmi brzy prodejním hitem. Do ukončení výroby v létě 1978 sjelo z montážní linky více než jeden milion vozů B1. Výrobní kapacity závodu Ingolstadt vzhledem k vysoké poptávce nestačily, a tak se na výrobě podílely také továrny Volkswagen ve Wolfsburgu a Emdenu.

Studie kupé Asso di Picche (Pikové eso), kterou navrhl Giorgio Giugiaro a realizovala karosárna Karmann, ukázala již v roce 1973 sportovní potenciál modelové řady B1. V roce 1973 byla zahájena sériová výroba modelu Audi 80 GT, v říjnu 1975 jej nahradilo Audi 80 GTE s motorem o výkonu 81 kW (110 k).

Nová vrcholná verze již svými jízdními výkony naznačovala dynamiku, kterou bude Audi dále rozvíjet. V roce 1976 následovala modernizace modelové řady B1, jež limuzíně přinesla velké obdélníkové světlomety. Modernizované modely Audi 80 se tak již vizuálně přibližovaly nové generaci modelu Audi 100. Lehké, a tím i hospodárné Audi 80 bylo především po ropné krizi v roce 1973 velmi oblíbené, a to i v USA, kde se prodávalo pod označením „Fox“.